Zvonil budík, bylo ráno
V hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma
Když jsem snídal džbánek piva
Ještě zdálo se, že divnou příchuť má
Když jsem spláchl chladnou vodou
Z očí sny a z tváře závoj šedivý
Řek mi pouhý pohled z okna ven
Že nedělní je den a lenivý

Já cítil dál, že v ústech mám
Chuť cigaret a písní prošlé noci
Tak jsem vyšel ven a díval se
Jak slunce nový den má ve své moci
A pak mi vánek poslal vstříc
Tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní
A náhle chtěl jsem být zas s tebou
Někde za městem ve stínu jabloní

Chtěl bych být v nedělní ráno
V chodníku kvádrem žulovým
A proč divný smutek mívám
To snad se nikdy nedovím
A snad i smrt je méně vážná
Než tyhle chvíle nedělní
Kéž mi zvony hraním písní
Na prášek srdce rozmělní

Šel jsem dál tou vůní ranní
Kolem bílých kočárků a dětských mašlí
Pak jsem dlouho stál a díval se
Na věci, které svět občas krášlí
Snad vrátil se mi zrak a já se
Najednou zas díval na svět zpříma
Teď už možná tvému štěstí
Lépe rozumím, ač vím, že nejsi má

Já chtěl bych být v nedělní ráno
V chodníku kvádrem žulovým
A proč divný smutek mívám
To snad se nikdy nedovím
Vždyť snad i smrt je méně vážná
Než tyhle chvíle nedělní
Kéž mi zvony hraním písní
Na prášek srdce rozmělní